Adventure Time

Finn vtrhl do hlavního sálu s Jakem v patách. Bubblegum stála uprostřed kruhu židlí u stolu a míchala chemikálie. Náhlý hluk ji vylekal natolik, že jí substance ukápla na stránky knihy.
„Fine, neumíš klepat?“
„Ale psala jste, že jste pod útlakem.“
„Psala jsem, ať přijdete, že jsem pod tlakem. Poslední dobu se zabývám teorií jazyka, proto se snažím vyvolat duchy uznávaných lingvistů.“
„Husté.“
„Budete mým vzorkem běžné mluvy.“
Začala zuřivě míchat směsí a odříkávat formuli. Z mnoha slov Finn pochytil až poslední.
„Jazykové zjevte se!“
Na židlích kolem však místo osob seděly pouhé jazyky a mávaly sebou dopředu a dozadu.

Jake pobíhal sendvičovým lesem, když se k němu z dálky donesl Finnův hlas. Obrátil se v posteli, přikryl se kůží a předstíral, že stále spí.
"Jaku, poslochej mě přece. Popravili je. Úplně všechny!"
"To zní fajn. Já si ho dám se salámem," zamumlal.
"Popravili pampelišky z květnového povstání. Víš, co to znamená?"
"Tak aspoň s medem."
Finn ho za paži vytáhl z postele a po zemi dostrkal až k oknu, kde ho musel vyzvednout, aby viděl. A viděl. Vše bylo pokryto bílou dekou.
"Semínka? Tak bych řekl, že s takovou armádou nakonec stejně vyhrály pampelišky."
"To asi."
"Udělám vajíčka. Chceš?"

"Zežírá mě to zevnitř, Jaku," utrousil Finn.
"Cokoliv řekneš, čéče," odpověděl Jake, když si od něj mísu přitáhl k sobě.
Finn mrtvolně zíral před sebe. Jake se mu snažil něco málo té dobroty nacpat do úst, ale plný klín popcornu značil, že to asi nebude jen tak.
"Co se děje?"
"Proč mě nechce, Jaku?"
"Možná by z tebe nebyl moc dobrý král. Není to jenom o Království. Ale o říši. Jsi hrdina. Na kralování nemáš mozek."
"Říše... Tu bych z balkónu asi nepřehlédl."
"Hlavně bys nemohl zabíjet. Musel bys myslet. A to ti nejde."
"Myslet... Říše je asi trochu moc..."

Marceline Finnovi a Jakeovi přátelsky poděkovala za údržbu domu, ukázala jim M pod starým obrazem, kam si před staletími vyryla svou značku, a vykopla je na déšť.
Poté, co naši hrdinové narazili na zakleté, lidožravé a jinak nespolupracující domy, zůstali sklesle sedět na kře plující po řece.
„Musíme s Marceline bojovat,“ rozhodl se Finn.
Jake se zhrozil: „To ne! Viděl jsi ty její zuby!“
Nový domov našli úplnou náhodou v jeskyni, kam je kra zanesla.
Ovšem…
„Tady je moje značka,“ ukázala Marceline za krápník. „Tak se spakujte.“
Během tisícileté upírské existence ztratíte etické principy, ale získáte zlomyslný smysl pro humor.