DMD č. 6. pro 6. 4. 2013. Téma: Klácení zmijí

Jistá princezna seděla v zahradě. Pohazovala si s míčem, zatímco její dvorní dámy cosi vyšívaly. Marně si lámala hlavu nad složitým problémem.
„Ach, já prostě nevím!“ posteskla si.
„Co drak?“ navrhla jedna z jejích společnic.
„Drak, drak… to je takové neoriginální! Navíc to zvládne každý Honza! A já chci prince, ne sedláka!“ Povzdechla si. Nastalo ticho. Chvíli pozorovala oblohu v domnění, že by ji mohl osvítit nějaký geniální nápad. Pak ji začaly bolet oči ze slunce, a tak se začala dívat na les.
Najednou vyskočila a radostně se zatočila.
„Už to mám! Vezmu si toho, kdo mi poklátí nejvíc zmijí!“

Takový přístěnek na košťata bylo vůbec nejlepší místo na klácení zmijí, což byl jeden z neoficiálních sportů v Bradavicích. Nebelvír měl zabranou famfrpálovou šatnu, Mrzimor umývárny a o Havraspáru nikdo nevěděl. Tedy, skoro nikdo, ačkoli podezření padalo na knihovnu. Konekce na madame Pinceovou zaručovaly, že tato kolej měla veřejně čistý štít.
„Počkej, ticho! Neslyšíš něco?“ Kradmé, pátravé snažení havraspárského sedmáka na chvíli ustalo a byl slyšet zip.
„Myši. Kde mám hůlku? Zbavím se jich,“ navrhla zmijozelská primuska suverénně.
„Ale vždyt jsou živé...“
„A čím krmíš sovu, prosím tě?“
Uražené, dotčené ticho.
„Pojďme radši zkusit knihovnu. Fakt nesnáším ty deratizační týdny.“

Tadeusz měl za to, že některá zvířecí přirovnání vymýšlel brýlatý profesor, co se do přírody moc nedostal. Jeho máti by se mohla od vzorných krkavčích rodičů co učit – měla instinkty rysa. Kojit, dokud je potřeba, a po devíti měsících péče nechat tak. Pak tu byly zlé jazyky a jeho drahá sestra. Rysodlačí Mluvčí si svou politikou přátele zrovna nenadělala, ale přirovnávat ji k jedovaté zmiji… K rozvážnému, trpělivému lovci, který ví, jak neplýtvat jedem a vyrušený z odpočinku reaguje na škádlení s povýšenou nedůtklivostí dam z lepší společnosti. Ano, v něčem to přirovnání sedělo. Ale byl to v podstatě kompliment.

O letní tábor ve stylu Harryho Pottera byl ten rok obrovský zájem. Ihned po příjezdu byly děti roztříděny do kolejí. Správné názvy vydržely tři dny. Pak to začali být Lvi, Zmije, Chytráci a Ňuňánci. Táborová hra s denním přidělováním bodů nabírala na obrátkách, koncové ceny v podobě klobouků a hůlek pro celý oddíl lákaly, a tak se někdy odehrávala skutečná řežba. Občas tekla i krev, ale nikdo si nestěžoval. Táborový ošetřovatel, jinak vedoucí Nebelvíru, byl medik z posledního ročníku a s každým zraněním si dokázal poradit. K aktuálnímu rozbitému nosu ale nešel sehnat. Podle informovaných Ňuňánků někde klátil vedoucí Zmijí.

Diskotéka. Světla. Tanec. Zpocená těla. Sudičky puštěné na maximum. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se toto nedělo ve zmijozelské koleji. Vždy uhlazení hadi teď tady předvádí orgie jako z dob hippies...
Severuse Snapea čekal další poklidný páteční večer s červeným vínem a dobrou knihou. Usedl do svého křesla a najednou si uvědomil, že k němu doléhá hudba. Příšerná hudba. Vyřítil se ze sklepení přímo za zdrojem toho rámusu. Jaké bylo jeho překvapení, když otevřel dveře zmijozelské místnosti a spatři na stole v poloze alá hříšný tanec...Draca Malfoye s jointem v ruce a Hermionu Grangerovou jen v podprsence.

It was a public secret - at least among the vicarate - that Zhaspahr Clyntahn liked to indulge himself, be it by food or by services of women of a specific profession. While the rumors, about the panoramatic windows of his suite overlooking whole Zion playing a great role in the latter of his indulgences, were persistant, they were never more than whispered speculations. After all, the windows of the Temple were miraculous - impossible to see through from the outside. And there were, after all, areas of the cruelest and most dangerous Vicar's life, that nobody wanted to know too much about.

Nad Kráľovstvom sa rozľahla veselá detská pieseň a tí, čo doteraz vládli, začali ukazovať svoje pravé tváre. Na tróne namiesto Jágapapa Sedemdesiateho siedmeho sedel papagáj. Radca Pus sa premenil na supa priamo pred Kortom, a Korto neváhal: zdvihol zo zeme kameň a hodil ním po tom mrchožrútovi.
Trafil.
Rukou si prešiel po tvári. Nahmatal jazvy, ktoré na nej zanechal Ajimzin jazdecký bičík. Zdvihol ďalšiu skalu.
Aj na tú strigu konečne prišiel rad. Plazila sa po bruchu medzi balvanmi. Snažila sa utiecť.
Korto hodil. Trafil.
Vzal z koča Ajimzin bičík a vykročil, aby ju dorazil.
Aj otroci majú zmysel pre iróniu.

Vyhřívala se na kameni uprostřed mýtinky. Les šuměl, všude byl klid.
Stála uprostřed tanečního sálu. Kolem šuměly desítky polohlasných hovorů a zněla hudba.
Náhle zašustilo listí. Zvedla hlavu, aby se rozhlédla, ochutnala vzduch a zhodnotila nebezpečí.
Náhle zaševelily róby rozestupujících se dam. Zvědavě vzhlédla směrem ke zvuku.
Z podrostu se vydral mírně nakvašený Peregrin.
Z kruhu šlechticů vykročil vévoda.
Hranatá hlava se kývala sem a tam, dokud se po ní Peregrin neohnal. Pak se odplazila.
Vévoda se uklonil a požádal ji o tanec. Vysekla pukrle a nechala se odvést na parket. Závistivý šepot pohupujících se dam zněl jako sbor zmijí.

„Tak krásný den,“ povzdychl si Jiminy.
„Vskutku,“ souhlasil s ním muž, stojící vedle něj.
„A jak ti cvrčci dneska cvrlikají…“
Během jejich krátkého nezávazného rozhovoru přišel muž o měšec s penězi, dva prsteny a několik blýskavých cetek.
Takovéto počínání Jiminyho rodiče s oblibou nazývali „klácením zmijí“. Podobné krycí názvy měli pro všechny své podvody.
„Někdo by měl na oplátku sklátit je,“ pomyslel si Jiminy. V dlani přitom tisknul malou skleněnou lahvičku. Sám nevěřil tomu, že by ten lektvar skutečně kdy použil. Nechtěl jim ublížit. I jeho trpělivost však měla své hranice. Udělal to.
A litoval toho po zbytek svých dnů.

,,Co se děje?" zařvala Donna přes hukot Tardis.
,,Nevím, musíme nouzově přistát," zakřičel Doktor. S drnčením přistáli.
,,Kam jsme spadli?" zeptala se.
Doktor neodpověděl, jen doběhl ke dveřím. Otevřel je a podíval se.
,,Planeta Zmijí," řekl.
,,Zmijí? To jako těch hadů?"
,,Vlastně ne. Zmije jsou mimozemská rasa, jen se jim trochu podobají tou kůží."
,,Takže se jmenují po hadech?"
,,Ve skutečnosti se hadi jmenují po nich," řekl. ,,Opravím Tardis a odletíme."
,,Proč tu ale ty zmije nejsou?"
,,Už je jich málo. Ve válkách je neměl kdo vést. Jack sklátil jejich krále."
Donna mu věnovala TEN pohled.
,,Porazil," opravil se Doktor.