DMD č. 6. pro 6. 4. 2013. Téma: Klácení zmijí

Po břehu rybníku se hrdě nesla kachna se zástupem malých kačátek v závěsu. Bezstarostně si užívali dnešní krásný letní den. V suché trávě poblíž však čekalo nebezpečí. Na své oběti tu číhala neblaze proslulá banda zlých zlotřilých zmijí. Jakmile zpozorovala kachní rodinku, vyrazila do útoku. Opeřenci se dali na úplav.
"Ha, nám neutečete!" smály se zmije. Ale to nevěděly, že vše pozoruje sama mocná Glória - a ani trochu se jí to nelíbí. Hned se rozhodla zasáhnout. Dřív, než zmije kachničky dostihly, pochytala je a pověsila za ocasy na prádelní šňůru. Zmije se jen bezmocně klátily ve větru. Kachničky byly zachráněny.

We weren't a happy family after the Film Flam fakers put us outta business. They left Ponyville after a year but it was already too late to restore our farm. Our trees were dead an' snakes found 'em an' started crawling all over 'em. It was clear to us that we needed to change the line of our work. Twilight figured it out and we got a new job: This pharmaceutical company from Baltimare buys the viper venom from the snakes we buck from our dead trees. Who'd have thought that Applebloom would get a viper for her cutie mark.

Ianto položil kouřící šálek kávy před Toshiko a posadil se na okraj jejího stolu.
„Jak pokračuješ s tím překladem?“ otázal se nahlížeje na monitor.
Mimozemské znaky se proměňovaly ve slova psaná latinkou.
„Myslím, že jde o nějaký žert,“ poznamenala Tosh, „Jestli jsem neudělala chybu v algoritmu, což je nepravděpodobné, je to… jak to… takový návod.“
„Návod na co?“
„Jak sklátit zmiji v deseti krocích,“ řekla Japonka bez špetky pobavení, „Ukládám to do netříděných.“
Základnou prosvištěla šmouha připomínající Jacka Harknesse. Dlouhý vojenský kabát zavlál na schodišti a zmizel.
„Kam běžel?“ zeptala se vykuleně Tosh.
„Myslím,“ utrousil Ianto, „že vyzkoušet ten návod.“

„Já se od tebe nenechám zkracovat ve svých právech!“
Leilin jekot se nesl až dolů do zahrad. Sigurdovy odpovědi nebylo slyšet: čím víc se Sigurd hněval, tím tišším hlasem mluvil.
Mistryně Heidi se skláněla nad záhonky, přivírala oči před sluncem a plevel po plevelu se propracovávala k letohrádku. Přála si, aby nebylo tak vedro: Sigurd by si aspoň zavřel okno.
Těsně před ní zaškrábal kamínek. Vzhlédla.
Byl to Sigurdův synek. Kreslil na schody matčina oblíbeného letohrádku znak proti plazivé havěti.
Heidi si otřela pot. Na čele jí zůstala šmouha od hlíny.
„Copak to děláš, Markusku?“
„Klátím zmije v jejich plávech.“

Patnáct párů nohou poctivě dupalo po louce.
"A když budete hodně dupat, nemusíte se žádného hada bát" poučuje táborový vedoucí s kovbojským kloboukem.
Děti poučoval pouze poté, co je vyděsil teorií vypalování kousnutí.
"Opravdu se nebojte, had se bojí víc vás, než vy jeho." A taky má proč.
Vedoucí zahlédne na kameni stočenou zmiji. Mlsně se na ní podívá, náhle je mu trochu těsno.
"Děti! Kdo bude v tábořišti poslední, má dneska hlídku!" Děti odběhnou.
Milovník zvěře se začne plížit k hadovi.
"Aúúú, něco mě kouslo!" zapiští kdesi vzadu děcko. Vedoucí vztekle dupne a náhle probuzený had se zachrání útěkem.

Spatřil jsem skupinu postav, které nám šly vstříc.
Byly to bestie, ale jiné, než na které jsem si už téměř zvykl. Těla měla normální, oblečené do zbrojí, meče v rukou, ale hlavy měli trojúhelníkový tvar zmijí. Slyšel jsem syčení a viděl jak šlehají svými rozeklanými jazyky.
S obavou jsem přemítal, co se stane když mě jedna z těch bestií pokouše, a ze zkušenosti jsem věděl že to se v boji nevyhnutelně stane.
Ale to už se Gotrek s řevem vrhl dopředu. Rozběhl jsem se za ním, vypadalo to, že báseň o jeho hrdinské smrti napíšu se smrtelným jeden v žilách.

Do kaderníctva vošla mlado vyzerajúca žena v zrkadlových slnečných okuliaroch a s vlasmi schovanými pod šatkou. Čakajúci zákazníci pri pohľade na ňu na chvíľu akoby skameneli. Malému vietnamskému kaderníkovi sa tvár rozžiarila úsmevom.
„Doblé láno, slečna Medúza. Vitajte u nás zasa. Poďte, vezmem vás vedľa do súklomnej miestnosti.”
Slečna sa bez slova pobrala za ním. Šatku ani okuliare pri tom neodložila.
„Tak, slečna, usaďte sa plosím. Šatku môžete dať už dole. Zasa vám vaše zmije plelastajú cez hlavu. Nebojte sa, ja si s tými potvolami poladím, tlochu ich plistlihnem, sklátim a hneď z vás bude tá najväčšia klásavica šiloko, ďaleko.”

„Takže dalším staročeským zvykem, který jsem našel, je klácení zmijí neboli kývání jedovatým hadem ve větru.“
„Och, to je otřesné.“
„Otřesená byla tak maximálně ta zmije a to jenom trochu. Navíc ji pak zase pustili. Chvilku si zavlaje ve vzduchu a má klid. Hlavně to zahání zlé duchy.“
„Ale prosím tě, jak k tomu ta zmije přijde?“
„Zmije k ničemu nepřijde, Lukáši. Zmije nemá nožičky.“
„Nemůžeš to brát všechno doslova! ‚Já letím,‘ taky neznamená, že opravdu poletím.“
„Pokud neškobrtneš ze schodů.“
„Ach jo, kašlu na tebe.“
„To by bylo nehygienické.“
„Uááááá! Polib mi p- Uhmffpmmhmmm…“
„Pusu?“ Tichý šepot.
„Hmmm… Přesně.“

Na kopci stojí pět osik.
První říkají Vlaštovka – tu můžeš prosit o pomoc na dalekých cestách. O štěstí a o pohodlné boty.
Další, ten šedý strom uprostřed, je Vlk – toho žádej, abys nemusela sama běžet hlubokou nocí. Abys byla ve středu smečky.
Třetí je Horská koza. Za tou jdi, když chceš vylétnout k nebi a zároveň se přidržet kostí země.
Čtvrtý je Havran. K tomu se obracej ve chvílích smutku s prosbami, co nejdou vyjádřit slovy.
Pátá, ta nejvyšší, jejíž listy se vždy jako první klátí ve větru, je Zmije. Tu o pomoc nežádej. Ta totiž dává to, co chceš.

Sedm drben z Babovřesk povstávalo na návsi. Drama s farářem zažehnáno, ale holky si vždycky nějakou zábavu najdou.
"Ty, Božka, tohle nemůžeme nechat jen tak!"
Divný střih. Posrané auto. Tklivá hudba. Návrat zpět.
"Hele, Horáčková, neslyšelas něco?"
Najednou se film promění. Do záběru vstupuje pět svalovců.
První jde Arnold: "Hasta la vista, Baby!" ustřelí jedné z těch zmijí hlavu bazukou.
Rambo kulometem smete naráz hned tři.
Steven Seagal ukopne Božce Němcové hlavu.
Chuck Norris se na babu jen podívá a ta padne mrtvá.
Nejhůř dopadla Horáčková. O tu se totiž postaral Kamil Fila.
Tutududu!
Konečně happy end a závěrečné titulky.