Moje články

Tradiční výběr z Vědy ve sto slovech, v pořadí, jak jednotliví autoři přispívali:

Už ve zkušebním tématu se ve fandomu usadil netopýr budečský a zásoboval nás poučnými drabblaty ze života létajících savců. Jak začít? Třeba tím, že Vzdělání v ČR chceme. A pokračujte kterýmkoliv drabblem od netopýra budečského.

Tajiš také nastupuje rovnou na zkušební téma a popisuje Dinosauří comeback. Dále tvrdí, a já souhlasím, že fyzika je docela romantická věda. Jiskra v nicotě mi rozsvítila den, stejně jako další drabble ve fandomu - mávám prehistorickým vlčátkům It’s alive! It’s alive! a děsím se podivné představy Skoro úplná podoba.

Dain také začíná zostra, používá razantní způsob oživování Přímá metoda , a také objasňuje, jak se za zdánlivě fádní zprávou Haematologická studie u psychotiků může skrývat objev světového významu. Takže, co nám poví kapka krve? Stejně skvělé je bleskové rande Izotop a myška s nadějí, Trpitelka.

Mravenčí téma bylo úrodné. Přispěla i HCHO medicínským drabblem, který perfektně vysvětluje, jak vznikají hoaxy. Takže, jestli můžu inzerovat předem, nemá cenu jít
Zlatem proti mravencům.Mravenčí téma bylo úrodné. Přispěla i HCHO medicínským drabblem, který perfektně vysvětluje, jak vznikají hoaxy. Takže, jestli můžu inzerovat předem, nemá cenu jít
Zlatem proti mravencům. A neméně dobrá je i fraktura rohu ZMalý velký roh. .

Alešandr_Veliký odhalil, proč se vede Nejmenší světová válka v dějinách (Kde se dá předplatit Tajemství Sekory?)

Apatyka geniálně propojila Karla Čapka a vědu. Takže spolu s ní volám Vítězství je naše!

Blueberry Lady nastoupila s tématem hezky historicko-fyzikálním, . Tentokrát ne Již staří Řekové, ale Arabové.:D

Dain se vrhá do fyziky elementárních částic s drabblem Rodinné vazby, vůně, barvy, a náboje . Dále objasňuje, jak se za zdánlivě fádní zprávou Haematologická studie u psychotiků může skrývat objev světového významu. Takže, co nám poví kapka krve? Stejně skvělé je bleskové rande Izotop a myška s nadějí, Trpitelka.

Neskutečně mě pobavilo drabble od Wolviecat Bukač severoamerický. Zvláště oceníte, pokud máte taky doma puberťáka, jako je Emička - a nezapomeňte si otevřít odkaz. :D

Esclarte nás vzala na výlet do prvohor, kdy v české kotlině ještě bylo moře. Trať do prvohor k nám přivedla pána, jehož jméno dnes zná každý.

Smrtijedka napsala poetické drabble Reinkarnace. Police v hračkářství už nikdy nebudou stejné.

První příspěvek od gleti se jmenuje Pravěká vycházka. Také mě fascinuje, co všechno dokáží vědci-detektivové zjistit. Stejně fascinující je i zvířátko, kterého se týká druhý příspěvek, Neobyčejný hlodavec Rypoš Lysý.

Přichází i morpi a pěkně splavné drabble Naučná stezka, informační tabule č. 69.

Lodní šroub se letos k mé velké radosti objevil a s ním Poslední výprava. Souhlasím s tím, že obout si polárnické boty může být ošidné...

Gwen nám posílá vzkaz psaný na noční oblohu, Segulljós. Stačí být ve vhodné zeměpisné šířce ve správný čas a můžete žasnout. Anebo si i u nás hezky počíst.

Aveva uvedla do fandomu nezničitelné tvory. Na otázku Kdo přežije? odpovídá její krásné drabble. A jak vlastně úplně všechno začalo? Pokusem o omeletu: Večeře.

Úloha o pohybu
řešení má zřejmé,
dva vlaky se setkají
v místě, co je stejné.
Z budu A do bodu B
už jede vlak zase,
v místě C se setkají
v jednom jistém čase.
Z bodu B do bodu A
jede ten vlak druhý,
náraz bude surový
a strojvůdce tuhý.

Při té děsné představě
já se celá klepu,
nechám vlaky raději
odpočívat v depu.

Tragédie krvavá
snad na jindy počká,
pokud nejdřív proběhne
průsečíkem kočka
a později místem týmž
vesele myš drandí,
strojvůdce má naději,
mimo příklad randí.

Epilog:
Zda se rande povede,
zadání neříká,
lásce velí málokdy
exaktní fyzika.

Nač deset minut? Není čas ztrácet čas. Raději rovnou na věc, hned od prvního kontaktu. Sympatie nesympatie, rychlost je přednější.

A tak se na sebe vrhli - dusíkové plazma a grafen oxidová tableta. Vzplanula v jeho objetí a za chvíli hořela jako troud. Výsledek kontaktu se dostavil okamžitě - grafen oxidová tableta se zredukovala na redukovaný grafen oxid se čtvrtinovým obsahem kyslíku. Z kvalitního izolantu se stal výborný vodič, z kvalitně upěchovaného materiálu lehoučkého tak, že neohne ani pampeliškové chmýří, vznikl nadýchaný černý polštářek plný tenoučkých grafenových lístečků a mezer mezi nimi.

Fyzikové si zamnuli ruce. To bude článek! I s videem.

"Fyzikové mají místo chiméry kompozit. Materiál složený z více různých materiálů tak, aby výsledek předčil vlastnosti jednotlivých složek.
Víte, mě zajímá nejen fyzika lukostřelby, ale i ochrany proti ní. Co myslíte, dokáže sportovní šíp prorazit brnění?"
Fyzik odstoupí, namíří, tětiva zadrnčí. Špice šípu projde hluboko skrz plech.
"A dřevo?"
Dřevěná deska se po zásahu rozštípne, šíp zůstane lehce zabodnut v podkladu. Fyzik se ni pátravě zahledí.
"Dřevo je kompozit sám o sobě. Vidíte? V jednom směru má viditelně vyšší houževnatost než v druhém."
Položí luk a vítězoslavně prohlásí: "Takže, když chcete zvýšit pravděpodobnost, že štít vydrží, zkombinujete kov a dřevo."

"O vědě diskutovat nemusíme," uvažoval Chrličan, "ale fikce? Včera fikce, dneska realita. Tvrdili, že nelze překonat rychlost zvuku, a přitom měli řešení v hlavni. Já vyfotil letící střelu, víte?"
"Víme, kmotře," pronesl Spavec. "Já spočítal neutrino a za čtvrt století ho opravdu ulovili."
"Také dílo Boží," kývl Kněz. "Existuje nekonečně mnoho světů, nekonečně mnoho sluncí a kolem nich krouží planety, další obydlené světy..."
"Exoplanet známe sedm tisíc, obyvatelných tak dvacet," pronesl Spisovatel. "Ha! Kontakt s mimozemšťany nemáme! Vlastně ani vesmírný výtah, který jsem předpověděl."
"Problémy s výtahem jsou jen technické," zívl Spavec. "Pojďme se podívat, jestli už je kolegové odstranili."

"S vámi restaurátory je radost pracovat," libovala si mikroskopička, zatímco mikroskop čerpal komoru, "pokaždé se dozvím něco nového. Copak mě naučíte dneska?"
"Zeleně," odpověděla restaurátorka. "Podle ultrafialové fotografie jsou na tomhle obrazu vidět zatmelené praskliny. Už ho někdo opravoval, potřebuji vědět, čím."
Na obrazovce počítače se začaly objevovat spektrální čáry a mikroskopička kontrolovala jejich automatickou identifikaci. "Železo, kyslík, hořčík, draslík, křemík, možná i vodík..."
"Samozřejmě, země zelená. Česká nebo veronská?"
"Poetické názvy."
"Proč? Aha. Takže: je tam hliník?"
"Ne."
"Jasně, česká, glaukonit."
"Tady je ještě... moment... chróm."
"Určitě?"
"Ano. Jsem si jistá. Co to znamená?"
"Použil k opravě chromoxid. Amatér."

Zeptal se jelen jeleně,
proč vidí listí zeleně.
Jelen mu hbitě odpoví,
křoví ti možná napoví,
podívej se mu na listí,
to ti odpověď zajistí.
Abys to lépe pochopil,
v tom listí ukryt chlorofyl.
Jak testy vědců prokáží,
málo zeleně odráží,
pohltí modrou, červenou,
a ignoruje zelenou.
Totiž pro toho ničemu
zelená není k ničemu,
fotosyntézou když žije,
třeba mu více energie,
než mají fotony zelené,
vezme proto dva červené
anebo jeden modrý, pro
syntézu je dobrý.
Nezvedej oči, nádivo,
chlorofyl, to je barvivo,
abychom měli pointu,
přidává se do absintu...
Nežli všechno jelen dopoví,
ten druhý mizí do... křoví.

Září z kopule planetária jako podivná lucerna, která má nalákat poutníky, aby zvedli oči k nebi. Vypadá obrovská, ale tenoučká čárka měřítka odpovídá šířce zvířecího chloupku.
Na pódium dopadá svazek světla, ozařuje přednášejícího. Ten se usměje do publika a začne vyprávět. Jeho ruce zvedají drobounké zkumavky s nalezenými mikročásticemi, na kopuli se objevují jejich zvětšené snímky.
Pohybem ruky, podobným pokynu dirigenta, nechá ztlumit osvětlení. V nastálé tmě posluchači vydechnou úžasem. Nad nimi se objeví hvězdná obloha. Prolétají Kuiperovým pásem, ženou se vesmírem na ocase komety, sledují lijavec bolidů.
S nimi přilétají jejich drobní a nenápadní, ale neméně krásní příbuzní.
Mikrometeority.

Budu vám vyprávět příběh jedné rodiny, plné snílků a šílenců, dědičně zatížené až běda. Anebo to bylo spíše infekční? Posuďte sami:
Otec: Žhavil železo místo nad kovadlinou nad magnetem.
Matka: Přehrabávala hromady odpadu.
Starší dcera: Jezdila sanitkou v křížové palbě.
Mladší dcera: Válečná korespondentka. Vyměnila piáno za pero.
Manžel starší dcery: Věnoval se alchymii.
Jejich dcera: Kromě běžného dědičného zatížení si vzala vnuka nápadníka své babičky, taktéž dědičně zatíženého.
Jejich syn: Taktéž dědičně zatížený, sbírá kameny, vodu a led pěkně daleko od rodné hroudy.
Jeho strýc: Jediný z rodiny normální. Odrodilec, protože je... biolog.
Víte už, o kterou rodinu jde?

Krásná jarní kytice potěší mě velice. Tak třeba - tulipány.
"Tulipáni jsou tu páni, vypustíme tuliposidy a tulipanidy."
A ještě něco by to chtělo - co narcisky?
"S námi do jedné vázy? Tyhle vrahouny?"
"Sami jste vrahouni. My jsme léčivky. Takový galantamin-"
"-způsobuje vnitřní krvácení-"
"-ne, snižuje demenci. Dejte si, tulipitomci, potřebujete to jako sůl."
A co takhle ještě něco hodně voňavého... konvalinky?
"Konvalinky neee... všechny nás pobijí!"
"Nazdar, dáte si trochu konvalatoxinu? Nebo radši konvalatoxol, konvalatoxosid a majalosid? Jsme symbolem lékařství, maloval se s námi už Kopernik."
A co takhle... pryšce?
"Ne..., latex ne!!!"
Proč mi ta kytka zvadla pod rukama?

Tam, kde zítra již znamenalo včera, neměly imperialistické vymoženosti přístup. Jazz, či rock´n´roll by sovětského člověka kazily, škoda vinylu na ně. Ale inženýr vždycky cestičku najde a rock na kostech - to zní tvrdě.
Stačilo obstarat použité rentgenové filmy, nastříhat je na čtverce, do středu propálit dírku a propojit dva gramofony - druhý měl vyhřívanou safírovou jehlu a vyškrabával do filmu drážku zvukového záznamu. Nakonec investice největší - sehnat originální desku pro první gramofon.
Živnost jen kvetla - rentgenizdat stál setinu ceny originálu a šel přehrát nejvýše desetkrát, než se úplně rozškrabal. Skončil po schválení zákona proti kopírování a vynalezení jednodušší záznamové techniky - magnetofonu.

Povídalo vejce vejci,
že je chtějí všichni vědci,
prostudovat fluorescenci,
která vejce vykazují
při dopadu záření
někde z UV oboru,
zviditelní červení
jazykolam - potvoru.

Protoporfyrin devět římská
je to, po čem se jim stýská,
chtějí bio řešení pro
solární slunění.
Běžné články solární
jsou prý příliš drahé,
tyhle budou levnější,
to bude to pravé.
Průhledné a ohebné
a jsou bez křemíku,
přitahují pozornost
laiků, odborníků.

Protoporfyrin můžeme
přirovnat k motoru,
příjmá slunce energii,
proud zvedá nahoru.
Elektron pak znovu
energii ztrácí,
ve vnějším obvodě koná
elektrickou práci.
Baterie funguje,
máme my to jisté,
vejce, ty se stanou zdrojem
energie čisté.

"Tady píší," zamávala mikroskopička mobilem, "že na Rice University dělají grafen novým způsobem."
"Jak?" broukl kolega.
"Redukcí elektrickým proudem, výbojem při extrémní teplotě a stlačením. Získají grafenové vločky s nezarovnanými vrstvami, ty se rozdělí na vrstvy jednoatomové. Uvažují o výrobě kilogramu denně, ale fantazírují o tunách. Pokud vím, ty vyrábíš sotva gramy."
Mlčel.
"Navíc, jako surovinu používají odpad s obsahem uhlíku. Uhlí, dřevo, zbytky jídla, plasty a odpadky..."
Kolega se konečně pousmál: "Moje metoda získávání grafenu redukcí čistého etanolu v mikrovlnném výboji je zajímavější. Protože já - na rozdíl od nich - mohu své zásoby surovin zlikvidovat daleko příjemněji. Prostě je vypiju."

Radioprofesionál: "Volám zemi. Volám Špicberky. Volám každého, kdo mě slyší. Opakuji..."
Radioamatér:"Aló?"
Radioprofesionál: "Haló! Hurá! Kdo tam?"
Radioamatér: "Zděs- škrk*, kdo ty?"
Radioprofesionál: "Tady- škrk*, trosečník. Velitel je zraněný, přežilo devět mužů a pes."
Radioamatér: "Vy jste trosečníci z- škrrrk**?"
Radioprofesionál: "Jasně. Potřebujeme pomoc, mrzneme. Diktuji naše souřadnice..."
Radioamatér: "To není možné, jste víc než dva tisíce kilometrů ode mne. Vysílačka nemůže mít takový dosah."
Radioprofesionál: "Škrk* stojí za mnou a vysvětluje, že nějaký odraz na ionosféře. Už si konečně piš, díktuji..."
Radioamatér: "Pošleme pomoc, vydržte."

----

*Jo, představím ho a je po hádance.
**Už asi tušíte, ale ještě nepovím.

Nejsou lidi, potřeba
místo nich dát techniku,
proto jezdí roboti
v rajčatovém skleníku.
Nelelkují u tújí,
do práce se obují,
vozí sebou kamery
a dělají záběry
listů rajčete,
pak ty snímky zpracují,
proto jsou na světě.
Při strojovém učení,
projde robot databázi,
určí, co kde schází -
rozpoznává škůdce,
houbové choroby, plísně,
které rajče v jednom kuse zlobí.
Nakaženou rostlinu
pak vyléčí postřikem,
tak projíždí roboti
velkým cvičným skleníkem.
Komu by se zdálo,
že je toho málo,
roboti maj na míru
navigaci z vemíru,
Galilei na ně shlíží,
když za škůdcem se tiše plíží,
vyjede ven do pola
ta Zelená Patrola.

Podívat se skrz věci je dávné lidské přání - pamatujete na Bystrozrakého? Jako vhodné řešení navrhli fyzikové rentgenové záření, a to v podobě počítačového tomografu. Princip tomografie je jednoduchý: používá stínovou projekci. Prosvěcovaný objekt se umístí co nejblíže detektorům (dříve film, dnes polovodičová čidla), naproti detektorům se nachází zdroj - rentgenová trubice. Dvojice trubice-detektory rotují okolo snímaného objektu a současně se i posouvají, takže opisují dlouhou spirální trajektorii, nesmírně podobnou oloupané slupce z jablka. Technologie pokročily natolik, že metoda dokáže snímat s rozlišením pod setinu milimetru. Lze se tak podívat dovnitř fosilie jako do oříšku, který nemusíme rozlousknout.
Geologové jsou navýsost spokojeni.

"Drahá, mám novinku. Požádám tě o ruku."
Udiveně se na něj podívala. Vždyť je přece ženatý.
"Má žena podala žádost o odluku. Budu volný a pak se konečně vezmeme."
Sklopila oči a zavrtěla hlavou. "Víš dobře, že tohle nejde. Moc ráda bych ti řekla ano, ale nesmíme. A nemusím ti vysvětlovat, proč."
Tak ty mě prodáš, Marie, pomyslel si hořce. Prodáš mě za další Nobelovu cenu, za naději na místo v Akademii věd, za lepší laboratoř, za možnost dalšího výzkumu aplikací rádia.
"Proč?" zeptal se vzdorně.
"Irène, Eve, Jean, André, Madeleine a Hélène. Uštvali by je."
Sklonil hlavu a kývl.

"Naměříme dvojice hodnot: teplota vody po minutě ohřevu 22 stupňů Celsia, po dvou minutách 24 stupňů Celsia. Přepokládejme lineární závislost veličin a spočítejme teplotu v čase devadesát sekund. Získáme 23 stupňů Celsia. Logické, že?"
Pokyvování hlavami.
"Toto je interpolace - hodnotu vkládáme mezi dvě jiné. Jenže - pozor na extrapolaci! Venku z intervalu může výsledek vzrůst nade všechny meze. Do konce praktika vodu ohřejeme na... 280 stupňů Celsia."
Sakra! Proč jim to není divné?
"Tak jinak: můj syn měl po narození tři kila a v roce dvanáct kilo. Kolik bude vážit v osmnácti? A v padesáti?"
Studenti popadli kalkulačky. Vzápětí vyprskli smíchy.

Vlak uhání krajinou, kouř ho sleduje jako závoj, jen lokomotiva, tendr, malá plošina místo krytého vagónu. Musí být lehký a co nejrychlejší, tak znělo zadání toho výstředního meteorologa, co si objednal zvláštní jízdu. Strojvůdce stojí vztyčen na lokomotivě, soustředěn na řízení, snaží se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby ten mladý blázen, vytrubující neustále jeden tón, prohnutý v extázi z hraní i rychlosti, z té plošiny spadl.
Trať je lemována diváky, kteří pečlivě naslouchají, zda se tón mění.
Mezi nimi šedovlasý muž nevěří svým uším. Ale je experimentátor, důkazy ho přesvědčují. Mění svůj původní názor. Doppler má pravdu.

"Přiženit se do slavné rodiny je vždycky risk," upil Frédéric červené víno. "Ještě teď si vzpomínám, jak se mi třásla kolena, když jsem šel Marii požádat o Irène. Marie byla jako šéfová metr, očekával jsem tedy příšernou tchýni. Ale to se nevyplnilo. Byla pracovitá, tvrdohlavá, pomáhala potřebným. Navzdory tomu, co o ní tvrdili - ateistka, Židovka, rozvracečka manželství. O tom posledním leccos víš."
Jeho posluchač, Michel Langevin, jen přikývl.
"Rozuměl jsem jí vždycky, kromě situací, kdy už to tisk se štvanicí přeháněl. Tehdy vztekle třískla novinami a zamumlala něco ve své mateřštině."
"Co říkala?"
"Nevím. Rodným jazykem mé tchýně byla polština."

Rozhodli se fyzici
vybrat jednu rovnici
aby lahodila oku
popisem ňákého toku.
Rovnice ta je tak jasná,
elegantní, čistá, krásná,
zahraje nám na city
rovnice kontinuity.

Napříč fyzikou se šíří,
do různých oborů míří,
mechanika, optika,
magnetismus, elektřina,
všude je s rovnicí psina,
všude něco protíká.

Zalej hrdlo Prazdrojem,
zamysli se nad zdrojem,
zda jej vpravo nutno dát
nebo bez něj bojovat.
V mechanice tekutin
málokdy ho vidíme,
bezzdrojové rovnice
častěji tam řešíme.

Ze sudu, když čepujem
pivo tokem vé ró ES,
všimneme si včera dnes
že se nehromadí pivo,
kde by nám nebylo milo.
Středoškolské řešení
každý pijan ocení.