Vánoční nadílka 2015

Drahá Blanco,
tohle je bonusový dáreček na pokračování, takový foršus, než se dočkáš svého skutečného Ježíška. Doufám, že se bude líbit.
Přeju symbolickou šťastnou cestu, ať už to bude kamkoliv.
Zu
... odvažuji se tedy doufat, že bych snad při příznivém větru mohla očekávat váš příjezd koncem května t.r. Přijmete-li mé pozvání, s velkou radostí vás přivítám na naší skromné základně. Věřte, že váš čeká mnoho milých překvapení.
S nejsrdečnějšími pozdravy
Molly Hamley

Aleks s hrnkem svařeného vína obejde odsunutý gauč a pohlédne na kouzlo. Všechny tři obrazce už zhasly. Aleks odloží hrnek na stolek u pohovky. Navleče si rukavice, klekne za vnější ochranný kruh a foukne do práškové rtuti. Kouzlem ji pošle zpátky do krabičky. Sesbírá ametysty, poděkuje jim a začne opatrně rozrušovat čarové kouzlo.
Ochranný kruh zruší jako poslední.
Pak pustí gramofon a uvelebí se na pohovce.

Studeně mrholí. Je moc zima na tenký svetr. Karel se otřese a zrychlí krok. Xénie v liščí podobě váží sotva pět kilo. Kdyby nebyl vyčerpaný soubojem, dokázal by ji donést až do Lysolaj. Teď neví, jestli dojde k nejbližšímu uzlu veřejné sítě u posledních bohnických domů. Otevřít portál nepřichází v úvahu vůbec. Musí někde najít vodní plochu a zavolat Darje.
Sféra vlivu zastíracích kouzel černého mága je bezpečně daleko. Karel se zastaví a pohlédne na Xénii. Ona opětuje jeho pohled.

Evžen Vulpes sleduje, jak na kamennou podlahu dopadá křída a láme se na kusy. Kolem něj zuří podivný požár. Plameny mají černou barvu. Evžen sebou trhne a obraz je pryč. Zůstane jen úzkost zakousnutá do útrob. Něco se stalo. Cítí to v kostech.
„Jste v pořádku?“ ptá se zákaznice. Věštkyně ve středních letech. Stěhuje se do nové provozovny a chce ji mít zabezpečenou. „Strašně jste zbledl.“
„Přijdu to dokončit zítra,“ řekne Evžen rychle a popadne batůžek. Křídu nechá ležet.

Alessandra zívla a upila z hrnku čaje, který jí v kuchyni nalil Karel. Když vstávala mezi druhou a sedmou odpoledne, mívala náladu a mozkovou kapacitu medvěda probuzeného ze zimního spánku.
„Jsi si tím jistá?“ zeptala se Izabely. Asi tak potřetí. Možná počtvrté.
„Jsem. Vypadal starší než teď.“
„Když ses zmínila o kruhu, ptal se na Millerovou.“
„Třeba nechtěl, abych se o něj bála. Ještě ve Vlčích Dolech jsem měla tušení, že se mu něco stane, ale on to nebral vážně.“

Darja zaklepe na dveře domu Vulpesových. Přišla bez ohlášení, možná nevhod. Xénie ji zve dál, zatímco její malá dcerka Evženka si jde hrát k sousedům. Dům je plný vůně hovězího vývaru a domácí pohody.

„Nemám tušení. Patrik tady bydlel jen chvíli, když ho pustili z vězení.“
Marcel Viktorín se tvářil tak bezradně, že mu to Jeremiáš málem uvěřil. Bydlel ve starém domku na kraji Dejvic. On, několik slepic na dvorku a flegmatický německý ovčák, který zabíral celý druhý schod ke dveřím a ani nezvedl hlavu, když ho Jeremiáš překračoval.
„Jestli něco ukradl, nemůžu to zaplatit. Nic nemám.“
„Situace je mnohem komplikovanější, obávám se,“ řekl Jeremiáš. „Víte, kde teď jsou oba vaši synové?“
Viktorín se zatvářil překvapeně. Trefa do černého. „Nevím, proč?“

Přístupnost: 15+
Upozornění: nějaké ty vulgarismy (přituhuje, no)
Zastávky na prosektuře nemíval kapitán Faust zrovna v oblibě. Většinou se mu dařilo poslat tam kapitánku Zahradníkovou samotnou a počkat si na protokol o pitvě v bezpečí kanceláře. Tentokrát se však této povinnosti nevyhnul.
Kapitánka Zahradníková měla svých starostí dost.

Deeba teď do Nelondýna chodívala často. Zamilovala si jeho křivolaké uličky, bizarně tvarované domy i prapodivné obyvatele. Měla ráda společnost Hemiho, pana Jonese, a dalších nelondýnských přátel, ráda se však paměstem procházela i sama, jen v doprovodu svého reštníku a Tvaroháčky.

16. prosince 1966, Tai Ninh, Jižní Vietnam
“Moje milovaná Katherine,
nemáš ani ponětí, jak ráda slyším, že se alespoň na svátky dostaneš do relativního bezpečí, které skýtá zázemí v Saigonu. Po událostech posledních týdnů si víc než kdykoli jindy přeju Tě moct políbit pod jmelím, ...”