Vykartáčoval si černý svrchník. Pověsil ho na ramínko do skříně. Pohřeb, ze kterého se právě vrátil, bylo to poslední, co mu ještě mohlo zkazit náladu. Desítky falešných pámbíčkářů a svíčkových tetek, co vždycky všechno věděli nejlíp, a teď doma nad hrnkem kafe pomlouvají. Bylo málo pompy, málo muzikantů, málo květin a jídlo na hostině nebylo dost nóbl.
Úryvek z deníku Jacka Harknesse (ne až tak tajného, jak by se zamlouvalo Sdružení na podporu celibátu a Svědkům Jehovovým)
25-12-2009 9.20 AM
Den začal dobře. Ianto vstal dřív a probudil mě čerstvou kávou se špetkou skořice. Prý kvůli Vánoční atmosféře. Na hlavě měl červenou santovskou čepici a potutelně se usmíval. Zvláštní, jak se mnou taková maličkost dokázala pohnout. Zmínil jsem, že kromě té čepice na sobě neměl nic jiného? A už je Vám jasné, jaká má část byla nejvíce pohnuta?
(sex s Iantem 8,5/10)
25-12-2009 9.40 AM
Obraz první: Týden do Prasečnic
Půda je ještě rozbředlá, ale ve vzduchu visí sníh. Vítr kvílivě rozhání cáry mlhy. Ze všech komínů v Kyselé Prdeli stoupají provazce dýmu a v celém okolí není až na jednu kostnatou postavu vidět ani živáčka.
24. 12. 1975
Možná šlo o pouhou hříčku přírody. Možná přírodě někdo pomohl (podle některých očitých svědků se toho večera ředitelka Brumbálová potutelně usmívala a podobala se Moně Lise ještě více než obvykle). Jisté ovšem je, že noc před Vánocemi se nad Bradavicemi roztrhla modrofialová obloha a z neviditelných vesmírných stavidel se vysypaly nekonečné přívaly sněhu.
Bonuz pro Carmen. Nějak nešlo odolat.
ZSZP všem přeje šťastné a veselé! :)
***
Milá Erys, přeju Ti krásné a klidné svátky vánoční! A mám pro tebe několik zpráv, než se pustíš do čtení:
1) Neboj se, povídek pro jiné lidi je rozepsaných (a nedopsaných) hned několik. Jenže já si nemohla pomoct, chtěla jsem něco napsat hlavně tobě. :)
Milá Ryo,
na podzimním setkání jsem Ti slíbila, že se letošní nadílky zúčastním alespoň drabbletem. Nakonec jsem neměla odvahu si o povídku napsat, protože mne nic dlouho nenapadalo a na psaní jsem neměla čas ani síly. Před pár dny mne napadlo toto - není to sice nic moc, ale snad Tě to trochu potěší.
Drabble:
Pergamen sa 2015
Píseň o siru Reinhardtovi a Soumračném rytíři
I.
Náš příběh se začíná v daleké východní zemi. Sem před mnoha lety odešel bojovat udatný sir Reinhardt. Tento odvážný, urostlý rek byl povahy ušlechtilé, dobrého srdce, leč bohatství velkého nikdy nevlastnil. Jeho zbroj i přílba zažily již mnoho bojů. Vlasy, které v mládí měly barvu zralé pšenice, nyní prokvétaly stříbrem, laskavé pomněnkové oči zdobily vějířky vrásek, jež jim dodávaly vlídného výrazu, ačkoliv Reinhardt byl v poslední době spíše zasmušilý.
Večer byl studený. Vítr vanoucí od Vltavy se proháněl v ulicích a nutil měšťany, spěchající k drožkám a kočárům, přitahovat kožešinové límce vlněných plášťů blíž ke krku. Pouliční prodejci podupávali v kalužích světla pod plynovými lampami a dýchali si do zkřehlých dlaní.
„Postůjte na chvíli, vážený panstvo,“ zavolal snědý, vychrtlý mužík v pestrobarevném turbanu na blahobytně vyhlížející trojici, která se prodírala mezi chátrou. „Potěšte svý zraky a žasněte nad kouzlama až z dalekýho Orientu! Předvedu vám skutky nevídaný, divy a čáry!“
Adam je vyvolal zrovna v době oběda, takže zmizeli za denního světla z Ritzu plného lidí. Crowley mu už plánoval trochu drsněji sdělit, že si je nemůže povolávat, jak se mu zachce, ale viditelně se zarazil, když si všiml, že Antikrist pláče.
Velké slzy se mu koulely po tvářích, takže ani jeden z nich nevěděl, jak na něj - žádnou zkušenost s lidskými brečícími dětmi neměli. Naštěstí jim to ale Adam všechno objasnil sám.
