Jáchym

Procházela se hradem. Návštěvníci už byli dávno pryč, rodiče šli brzy spát a Petr určitě zase taky už brzo zhasne.
Toulat se po zavření hradem Kateřinu bavilo,vždycky ale skončila na jednom a tom samém místě, ať šla kam šla. Věděla, že tady ji vyslechnou, neodsoudí.
"Ach, Jáchyme, tak vidíš, tak to na tom světě chodí," fńukla si a obrátila v ruce pokrčený pohled.
"A já husa hloupá si dělala naděje." Postavila se k obrazu a přejela lehce prsty po malbě.
"Ještě, že mám tebe, Jáchyme," špitla a znovu si sedla.
Brzy bude hluboká noc, ale Kateřina se tady nebála.