Vždy tu byla

Když jsem byla malá a v noci mrzla, přišla a přinesla mi deku. Přikryla mě a objala.
Když jsem potkala svou nejlepší kamarádku "spřízněnou duši", postávala opodál a usmívala se.
Když mi moje první láska, moje "spřízněná duše" zarazila dýku do srdce, přes slzy a bolest jsem neviděla. Ucítila jsem teplo známého těla, které se o všechnu tíhu se mnou podělilo.
Objevila se a beze slova mě objala. Neřekla ani slovo, jen tu byla.
Když jsem potřebovala, neřekla jsem nic. Přišla a pohladila mě.
Když odešla, teprve pak jsem pochopila pravý význam slova "Spřízněná duše" a opravdovou bolest zdrceného srdce.