Tímto si nahrazuji téma Na cestě.
"Tak se na mě podívej," usrkl z čaje. "Tolik let a kolikrát jsem se mohl zastavit, abych si tohle všechno užil. Když už, tak na nás někdo zaútočil nebo někdo zmáčkl knoflík, na který rozhodně neměl sahat. Ale nakonec vždycky zůstaneme jenom my dva, co?"
Doktor seděl ve dveřích TARDIS s nohama vystrčenýma ven. Užíval si pohled na krásy vesmíru a ticho, které v lodi nastalo, když Pondovi vyložil u nich doma. Zvali ho, ale dnes chtěl zůstat sám. Vzpomínat.
"Víš, občas přemýšlím, že bych ti nainstaloval nějaký program, abychom si mohli popovídat. Pořádně."
Zazvonil telefon.
"Tak tedy zase vyrazíme."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
kač
Dia
To je hezký :)
Děkuju :)
Layla TB
Děkuju :)
Ačkoliv má podtón melancholie
Charlie
Ačkoliv má podtón melancholie, příjemě mě to drabble osvěžilo. Člověk se při něm na chvíli zastaví aby se pořádně nadechl, vydechl a zaposlouchal se s Doctorem do ticha. Výborně napsaná pocitovka :)
Děkuju. Tak to jsem ráda, že
Layla TB
Děkuju. Tak to jsem ráda, že jsem tě trochu probudila, abys mohla pokračovat v drabblení :)