Žít umění

Arwen seděla v zahradním altánku, držela v ruce svitek s básní o Berenovi a Lúthien a snila. Když nedaleko uslyšela hlas svého otce, rozeběhla se za ním.
„Ada, to je nádherný příběh, chtěla bych taky potkat takovou lásku, pro níž bych zemřela,“ říkala nadšeně plna dojmů.
„Jsi mladá a nevíš, co si přeješ. Ještě jsi nepoznala, jaké to je vidět stárnout a umírat někoho, koho miluješ. A doufám, že to ani nezažiješ. Tohle je umění, nesnaž se žít to, co je krásnou básní. Nikdo už nepamatuje, jak to přesně bylo,“ poučoval ji Elrond.
Arwen však byla myšlenkami jinde a nevnímala.