Svědectví

Ach, ta bolest! Se svými sourozenci za němých výkřiků bíle krvácíme. Ještě před chvílí ne delší než otevření květu jsme se těšili ze slunce na listech a vlahé půdy mezi kořínky a v následujícím okamžiku přišla zkáza a zmar. Kovová čepel nemilosrdně stíná naše květy a lístky úpí po drtivou tíhou nemilosrdného žence. Přeživší ještě celé soumraky poté budou trnout hrůzou a semenáčky těch šťastnějších nezraněných rozfoukají do světa zprávu o tomto hrozném násilí...
***
Stařenka se s loupnutím v zádech narovnala a navzdory námaze se usmála. Letos se objevilo pampelišek opravdu hodně - a vnoučci mají z medu vždycky takovou radost!