Na procházce

„Kyti!“ vykřikne kamarádčina dcera Lea a vrhne se doprostřed trávníku, na němž kvete zářivě žlutý koberec pampelišek.
Zoufale v kabelce lovím balíček papírových kapesníků a léky na alergii a přitom sleduji tu sladkou dvouletou holčičku v růžových šatičkách… jak řádí na trávníku jako hurikán Katrina.
Lea si kecne doprostřed žlutého pole, blaženě trhá a mlátí pampelišky a spokojeně se směje, když vidí, jak se květiny pro útokem jejích sice malých, ale odhodlaných a vytrvalých pěstiček, lámou.
Přestávám hledat kapesníky i léky na alergii. Lea očividně stihne potenciální žlutou hrozbu zdecimovat dřív, než ke mně nějaký ten zlotřilý pyl vůbec doletí.