Umíráme pro cizí bitvu

Den byl poklidný. Zářivě žluté pampelišky se kývaly sem a tam. S hlavami u sebe si šepotavě sdělovaly, že se potkají zase zítra, že prý má být ještě lepší počasí než dnes.
A pak, sotva pár desítek minut před západem slunce, se to stalo. Rozkvetlým paloukem se přehnaly čtyři páry chlupatých nohou. Pampelišky zadržely dech a nevěřícně zíraly na masakr ve svých řadách. Než se ale stihly vzpamatovat, prohnaly se přes ně ještě čtyři černá koňská kopyta.
Pampelišky zasténaly a s hrůzou svinuly své květy. Jim bylo jedno, kdo bude nebo nebude Temný pán, tak proč kvůli tomu měly umírat?