Řekni, kde ty kytky jsou

Kdysi tady rostly ty žlutý kytky. Kam se člověk podíval, tam je viděl. Zelená louka zářila tisícem žlutých hlaviček. Když jsem byl malej, koukal jsem, jak si z nich holky pletou věnečky, babičky z nich dělají sladký med a tatínkové popíjí pampeliškové víno. Pampeliška zkrátka patří k dětství. Já osobně aspoň neznám žádný dítě, který by se netěšilo, až se žluté květy promění v lehoučké chnýří. A pak jsme ho foukali do větru. A ono letělo až ke slunci.
Jak už je to dávno.
Teď je všude jen žhavá láva, spálená země a masové hroby. Po celé zemi.
Sbohem, pampelišky.