Já nejsem citově založená a opakuji to neustále. Příčí se mi někomu dokazovat něco, co je strašlivě nejisté. Mluví ze mě mládí, já vím, lidé, ale i tak raději upřednostňuji rozum, ten zabíjí alespoň s grácií. Jsem špatný přítel, špatná dívka, špatný básník. Ale jsem spokojená, co více může chtít.
Je to to nejhorší, co může se stát,
když jakýsi básníkoid musí se bát,
že myšlenky se mu hlavou trousí,
že city jeho originalitu lehce rdousí,
že najednou je hlava plná inspirace,
že s každým dnem vzrůstá frustrace.
Hemží se myšlenky v hlavě,
srdce zbarvuje se tmavě,
najednou hledá všude špatné,
a dobré – to není platné,
hemží se vám tragické scénáře,
láska vás dusí, zabíjí a rozpáře,
a když hledíte do prázdného papíru,
máte nápadů příliš – až nadmíru.
Hemží se úplně každá část těla,
ale vy víte, že tak se to dělá.
Že hemží se ve vás touhy.
Citů strouhy.
Hmm... Začíná jít do tuhého.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit