Dceruška

Už tu byla zase. Povzdechl si, ale odhodlaně jí vyšel vstříc.
Pokaždé se divil, jak si s ní vůbec mohl něco začít, a nepochybně by toho nebyl schopný, kdyby se to nestalo potmě. A kdyby bylo jen trochu na výběr. Nemohl ji však nyní zcela odvrhnout, rytířská čest by mu to nedovolila. A to dítě bylo přece jen jeho.
Na chvíli vzal holčičku do náruče. Byla stejně ošklivá jako všechny, to ano. Ale nepochybně měla jeho oči. A některé rysy zdědila také po něm.
Rytíř Hynek z Michle musel zkrátka připustit, že malá jeskyňka přece jen nezapře, čí je dcerou.