Mlčení přírody

Staré zvyky mívají hluboké kořeny.
Pamatoval si muže, který se zabýval starostmi, zdali nenechal doma puštěnou vodu. Děvče, jež ho uvrhlo do rozpaků, protože se ho pokusilo svést. Celou řadu věřících rozličných církví, kteří se bezprostředně po setkání s ním začali věnovat prapodivným rituálům, jejichž smyslu se jen dohadoval.
Starý Čuromil Rychletam neměl šťastný život. Odskočil si během svatebního obřadu, a když se vrátil, nevěsta byla fuč. Nastoupil k Hlídce, ale neodbytné nutkání mu neumožnilo ani složit přísahu.
Ani teď nemohl dojít věčného klidu.
„Vznešenej pane, chviličku… příroda volá.“
„SKUTEČNĚ?“
„Já musím…“
„NEMUSÍŠ, ČUROMILE,“ řekl Smrť měkce. „UŽ NIKDY NEMUSÍŠ.“