Vysněné setkání

Onoho dopoledne mé smysly selhaly. Zaměnit zvuk TARDIS za příchozí zprávu lze omluvit. Těžko však vysvětlit přehlédnutí modré budky levitující vedle koše balónu. Nakonec jsem si všiml.
Zaujat celerem na doktorově saku jsem převzal neznámou věc: “Právě ti cizí člověk dává vejce…” TARDIS zmizela.
Pohlédl jsem na vejce, pak na Karlštejn pode mnou. Muselo být cenné. Doktor ho potřeboval na chvíli schovat.
“Cože?” zhrozil se, když jsem mu objekt druhý den pyšně vracel. “Otázka ‘Co byste dělal, kdyby Vám někdo dal vejce.’ možná není tak nesmyslná. Proč si vejce ode mě každý nechá, ale od mé společnice ho všichni sní...?"