My Last Duchess

Naposledy jsem četl o manželském páru, jehož ženská polovička trávila noc zamčená na půdě a odmítala svého manžela vpustit dovnitř až do rána. Když se pak jednoho dne zapomněla zamknout, nahlédl dovnitř a místo manželky spatřil v místnosti jeřába. Zvíře poplašené vylétlo ven oknem a ženu již nikdo neviděl.
Pravděpodobně bych si z podobných věcí měl vzít ponaučení. Dělat, že nic nevidím. Ale tohle nebyla pohádka. Rudé kapky krve na bělostných ponožkách potvrzovaly mé domnění. Byla pro něj jeřábem v kleci a člověkem pro ostatní. Vévodkyní vévody z Ferrara.
Přesunul jsem tedy pohled k portrétu. Úsměv poslední vévodkyně halil závoj.