Konečně zastavil letadlo a vypnul motor. Na víc se už nezmohl. Celá levá noha, a zvlášť oblast kolena, ho bolela. Bolela tak moc, že nic jiného nemohl vnímat a zatmívalo se mu před očima.
"Honem, pojďte mi s ním pomoct!" slyšel čísi hlas a pak ho několik rukou začalo vytahovat z kokpitu Spitfira.
Opatrně ho položili na nosítka a vedle něj se ozval dávivý zvuk.
"Sakra když na to nemáš žaludek, tak se na to nekoukej!" zařval zdravotník na mechanika, kterému pohled na otevřenou ránu na letcově noze zvedl žaludek.
"A Fofrem s ním do nemocnice, než nám tu vykrvácí!"
Vzpomeňme na lidi, kteří dokázali opustit bezpečí domova (byť v té době relativní), své rodiny, přátele, známý svět, odejít přes nepřátelské území co cizích zemí a tam čelit zlu, bolesti a smrti s nadějí, že se třeba, snad jednou vrátí do své do svého domova, známého světa, k rodině a přátelům do svobodné země a nebudete se už muset bát.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A dopředu se omlouvám za
Rorico
A dopředu se omlouvám za překlepy a upsání, sice jsem si to po sobě četl, ale nějak mi těch pár věcí stejně uniklo
Chlape, ty mě dojímáš! <3
Gwendolína
Chlape, ty mě dojímáš! <3
Vzpomenu, a ráda. Chudák
Esclarte
Vzpomenu, a ráda. Chudák statečný letec.
povedené
Keneu
jo jo, Never on the field of human conflict...
Moc pěkné!
Faob
A moc dobře, že připomenuto, byli to neskuteční borci, dle všeho... Není divu, že s nimi pak musel zatočit i bolševik. (Jen zdvořilý dotaz: proč máš "Fofrem" s velkým písmenem?)