Podoba

„Že se nám ale povedl, viď?“ kývne táta. „Jako živej.“
„Ještě mu chybí oči, nos a pusa.“
„To jo. Já skočím do sklepa pro uhlí a ty zajdi za mámou, ať ti dá nějakou mrkev.“
Dusot dětských nohou po chodbě.
„Mami, já chci mrkev.“
„Vydrž, bude k obědu, dušená, zrovna ji dodělávám.“
„Ale já potřebuju celou, na nos.“
„Ta už není, všechnu jsem ji nastrouhala.“
Popotáhnutí a smutné dětské oči.
„Ale dám ti něco jiného,“ sáhne do ledničky.
Úprk zpátky na dvůr a sněhulák je hotový.
„A můžeme mu říkat Franz Josef,“ směje se táta. „Když má místo nosu okurku...“