Cole se seděl na střeše se zavřenýma očima a naslouchal.
Když potkal velitele poprvé, nedokázal vnímat jeho slova, protože slyšel jen bolest. Slyšel píseň v Cullenově hlavě. Píseň o žízni poutající jeho myšlenky k dřevěné schráně s lahvičkou modré tekutiny v jeho kanceláři. A také slyšel píseň o staré bolesti, o nočních můrách plných démonů, zešílivších mágů v chodbách magické věže, o mrtvých přátelích a svůdném šepotu démona touhy.
Ale dnes v noci slyšel jen ticho. Dnes s ním byla ona a utišila modrou píseň i zlé sny. Cole otevřel oči a usmál se. Tady už není jeho pomoci zapotřebí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit