Druhá šance

Vše kolem vybuchovalo. Loď šla k čertu. Jean-Luc cítil na pokraji vnímání něco povědomého. Jakoby od začátku tušil, že je to past. Kapitán neopustí můstek uprostřed boje, říkal si, ale chtěl se rozeběhnout pryč.
Neuvědomil si, že to udělal dokud se neocitl před ošetřovnou. Uvnitř snad nic nebylo na svém místě. Jako ve snu kráčel k jedinému tělu. Rozšklebená rána na jejím čele kontrastovala s její bledou pletí. Zašeptal její jméno.
"Ještě čaj?" zeptala se. Seděl ve své kajutě, před ním snídaně. Beverly se usmívala jako každé ráno. Tohle přeci bylo včera. Že by měl ještě jednu šanci vše změnit?