Úsměv

Ta potvora zlomyslná se neptá. Sedne si vám za rameno a pošklebuje se vašim úvahám.
„Doktore, už zase?“ napětí v hlase se láme v smutek a strach. Strach, co bude.
Večer ještě jednou obejít celý byt, prsty se dotknout svých věcí, pohledem polaskat své blízké, aby nebručeli, že to bude dobrý, tak ať jeden nehloupne.
Já vím, já vím.
Budím se, myšlenky ještě zastřené závojem anestetik. Jsem tu, pocit štěstí se vyplavuje do každé žilky.
„Doktore, je to báječné a nic mě už nebolí.“
Usměje se „Vždyť jsem vám to říkal. Nemyslet na černé zítra, budoucnost si sama otevře vrátka.