Postmoderna

Největší umění je klid. Prostě jenom stát, dýchat. Zvláštní kapitolou je ustání si publika. Emociprostým pohledem zírat do obecenstva, občas pohnout okem.
Diváci šílí po každém miniaturním pohybu. „Myslíš, že tou malíčkovou rotací předváděl stigmatizaci národů žijících v okolí pólů?“ ptá se dvaatřicetiletá divačka Soňa svého rande. „Ne, to muselo být opovržení nad točením piva,“ odpovídá jí osmadvacítka, která se rozhodla experimentovat.
Squat smrdí čím dál tím víc, kousek od provizorního pódia močí bezdomovec.
„Hlavně je to takový… nekonformní… popisuje to naši dobu,“ domnívá se Soňa. Slečna vedle ní přemýšlí o svém vyholení.
Stačí zůstat klidný, metropole vás bude milovat.