Večírek pro jednoho

Snažím se ignorovat, že ten člověk tu přede mnou stojí jen s ručníkem kolem pasu, a že opravdu začíná vypadat na svůj věk. Spustím:
„Potřebujeme vás v Nevadě. Ihned. Nejvyšší priorita.“ Strčím mu pod nos obálku s instrukcemi a letenkami.
Zírá střídavě na ni a na mně a přitom z něj na podlahu vesele odkapává voda.
„Kde se tu berete?“ promluví konečně. Jak nápadité.
„Nezvedal jste telefon.“
„Ale… ale… „
Za ním je pokoj ponořený do tmy. Cítím tu nezaměnitelný zápach číny a skotské. Že by večírek starého mládence? Ušklíbnu se.
„Váš soukromý byt je nevystopovatelný leda pro průměrnou bondgirl, 007.“