V kánonu se jména rodičů Jamese Pottera neobjeví. V mém příběhu se jmenují Alan a Annabel. Alan byl Minervin spolužák.
Útok Smrtijedů!
Přecházela jsem po místnosti, neschopna zastavit nervózni pohyb. Nakonec jsem to nevydržela a přeměnila se. Švihání ocáskem uklidní více.
Pomona mne pohladila po zježené srsti. „Pořád je naděje, zatím přece nevíme, co se opravdu stalo.“
Konečně se objevila unavená Poppy.
„Je to hrůza. Neumím si představit horší zvěrstvo, než zaútočit na Sv. Munga. Bezbranní nemocní, spousta návštěvníků, léčitelé...“
„Co Potterovi?“ hlesla jsem.
„Lily je v pořádku. Má syna. James se velmi radoval.“
Chvilka radosti... Pak – radoval???!
„Alan s Annabel se přišli podívat na vnuka. Připletli se k tomu útoku a... nepřežili,“ dodala nešťastně.
Naděje pohasla.
Nad Bradavicemi svítalo.
Co dodat? Kdyby nedošlo k této události, nevyrůstal by Harry u Dursleyových. A leccos by mohlo být jinak.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mrazivé, skvěle napsané. A
Regi
Mrazivé, skvěle napsané. A naděje? Určitě neumřela. To ona většinou nemívá ve zvyku. Jen pohasla, aby se brzy zase znovu rozsvítila.
V narození malého Harryho
KattyV
V narození malého Harryho naděje určitě byla. V tom ostatním? Hodně málo, že?
Hodně málo, no.
ioannina
Hodně málo, no.
Ale drasťáky ses naučila skvěle!
A to je naděje.
Myslíš, že to je naděje? Já
KattyV
Myslíš, že to je naděje? Já obvykle myslím spíše pozitivně. (Raději myslím pozitivně.)
Jo, je, potřebuješ obě polohy
ioannina
Jo, je, potřebuješ obě polohy, abys vykreslila hloubku.
Třeba to tak muselo být.
Tora
Třeba to tak muselo být.
No, vlastně muselo. Bez toho
KattyV
No, vlastně muselo. Bez toho by nebyl příběh.
Je to smutný příběh, ale
mila_jj
Je to smutný příběh, ale silný. Díky za něj.
Huhu, píšeš velmi sugestivně,
Dede
Huhu, píšeš velmi sugestivně, milá Katty!
To bylo… moc dobře napsané…
Martian
To bylo… moc dobře napsané… Až z toho mrazí.