Druhý lid

Harfo má, zazni a staň se mým hlasem,
neb slova prchla mi jak dítka domů.
Teď sytí se Prázdnota svitem a jasem,
mízou a rosou dvou posvátných Stromů.
Křik a pláč, šílenství, brodím se krví,
zrada, zášť, zlo a zmar v srdci mi hoří.
Blíží se Sudba, my byli jsme Prví,
teď do hlubin paměti svět náš se noří.
Zlatý plod zaskví se na klenbě nebe,
vychází Anar, to první je ráno,
nový den s nadějí přináší Slunce svit.
Duše je churavá, v srdci mě zebe,
ve stíny upadnout je mi teď dáno,
do světla rodí se Atani, Druhý lid.