Nové políčko

Když jsem letos poprvé zašla na zahrádku, schylovalo se zrovna k dešti. Čekal mě tentokrát těžký úkol, potřebovala jsem porýt místo, kde rostla tráva.
Po dlouhých letech jsem držela v rukou rýč, většinou to za mě udělal nějaký silný chlap, ale v mé představě to bylo relativně jednoduché. Ne ovšem ve skutečnosti. Každý centimetr hloubky byl utrpení.
V duchu jsem se omluvila průkopníkům, kteří se usazovali na novém místě, protože dřív jsem to odbyla se slovy, to přece nic není. Ale věřím tomu, že ta první úroda jim za to stála. Teda i ty další, ale to už byla brnkačka.