Pravda v europarlamentu

(otevřou se dveře, do kanceláře vtančí rozjásaný Hacker)
Hacker (zpívá):
Jak úspěšný to den, kdy – v hněvu a otázek bouř –
europoslancům vhozen v plen, však podlost a lži jich jak kouř
před Pravdou mou se rozplývá...
(vejde Humphrey a Bernard)
Hacker: Ááá, tady jste. Přišli jste mi blahopřát? Má návštěva v europarlamentu byla dokonalý úspěch.
Humphrey: Opravdu? Z čeho tak soudíte?
Hacker: Sklidil jsem ovace. Tleskala mi celá Evropa!!!
Bernard: Evropa vám nemohla tleskat, pane premiére. Když si uvědomíte, že nemá ruce, tak...
Hacker: Nesnažte se Bernarde. Tenhle nádherný pocit mi nezkazíte. Pravda konečně zvítězila.
Humphrey (tváří se zaujatě): Jak to myslíte, pravda?
Hacker: Tak, jak to říkám. Na všechno, co se mě ptali, jsem jim pravdivě odpověděl.
Humphrey (zděšeně): Proboha, pane premiére, copak jste se za ta léta vůbec nic nenaučil? (zpívá)
Vždyť...
Přece...
Pravda je jenom sen, nepřetrvá chvilku jen,
nepraktická ona může být, práci politickou ohrozit.
Kdo moudrý je a v životě se vyzná, ten pravdou šetří, leč lež nepřizná...
(je přerušený Hackerem): Dost! Dost! Tohle nebudu poslouchat. Jsem premiérem už dlouho. A už mám po krk toho "šetření pravdou". Chci mít čisté svědomí!
Humphrey: Mohu se zeptat, pane premiére, kde jste přišel k takovým luxusním choutkám?