Místo slov barvy

Vincent van Gogh měl dozajista velké nadání pro psaní. Napsal stovky, tisíce dopisů, každý plný nádherných obratů. Vyjadřoval v nich své myšlenky, emoce a poznatky, balil je do krásných slov. To ale bylo jen pro blízké. Theovi se svěřoval se vším, protože věděl, že on jeho obavám a radostem porozumí.
Pro ostatní tu byly jeho obrazy. Bylo v nich vše, přesto jinak. Slova nahradil barvami, slovosled tahy štětcem. Neřekl tím to, co slovy, ale vnitřně měl strach veřejnosti sdělit to, co chtěl. Obrazy mu umožňovaly schovat si něco pro sebe.
A tak se dál vyjadřoval barvami a psaní přenechal jiným.