Dopisy domů

Odění do oceli
píšeme že jsme celí
že jsme se ještě nerozpadli v prach
Že ještě po nás střílí
že docházejí síly
srdce rozbíjí bimbam na poplach
Píšeme něžná slova
pokoušíme se schovat
pod jejich tenkou roušku z papíru
A kdo si vína zavdá
tomu ta děvka pravda
ušije duši rubáš na míru
Když večer poklekáme
na chladný tvrdý kámen
rty šeptaj přerývanej otčenáš:
Propůjč nám ještě zítra
jedinej příslib jitra
a naše hříchy, Pane, smaž
A když nazítří zrána
naděje lichá, planá
odnáší kamarády na marách
odění do oceli
píšeme že jsme celí
a pomalu se rozpadáme v prach