„Tyhle šperky dělal kdo?“ zeptal se muž a otočil se na Mairona, který stál u pokladny. Efektně u toho pohodil dlouhými černými vlasy.
„Já,“ špitl nesměle. Muž jej uváděl do rozpaků, tím jak se kolem něj šířil odér sebedůvěry.
„Takové mistrovské dílo a Fëanor jej prodává takhle pod cenou?“ podivil se. „Stačilo by trochu víc světla, prostoru a uznání a byl bys mnohem lepší než on. Možná už jsi lepší. Kdybys chtěl, mohl bys pracovat pro mě,“ lákal jej hezkými slovy muž.
„Děkuji za vaše uznání, ale nejsem květina, kterou si koupíte a bude vám dělat radost,“ odvětil Mairon rozhodně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit