Zajatci

Bolest pominula. Odeznívala tak dlouho, že pořádně nevěděl, kdy k tomu došlo. Kdy se příval jedu, který mu leptal tvář, zastavil.
Najednou znovu vnímal a skoro toho litoval.
Trojice kamenů ho tlačila do ramen, kříže a pod koleny.
Pouta se mu zařezávala do těla. Jsou z toho nejvzácnějšího materiálu, vzpomněl si.
Mohl by se osvobodit, časem, ale poutala ho magií, krví a podivným strachem z toho, že ještě víc ublíží svému roztrhanému dítěti.
Když dokázal pootevřít oteklé oko, uviděl ji, jak v rukou drží misku a chytá do ní jed.
„Sigyn,“ hlesl, ale zmlkl, když se jí ruce nezvladatelně roztřásly.