Cesta zpět

Seděl před kavárnou a dopíjel espresso, když je uviděl přicházet. Byli tři, všichni vypadali ve svých tmavých oblecích prakticky stejně. Než k němu došli, ještě chvíli si užíval toho pocitu.

„Pane Andersone, jak jste si užil svůj volný den?“ zeptal se jeden z nich.
„Je to fascinující, že? Tak jednoduchý, prostý a bezstarostný život vedou tihle lidé,“ odpověděl Neo a prohlížel si mlčenlivé tváře v proudícím davu.
„Ano, před námi to nikdy takhle jednoduché neměli,“ odpověděl jiný agent.
„Je to vlastně strašlivé a osvobozující zároveň, nic nevědět a prostě žit,“ řekl zamyšleně Neo.
„Proto jste si také vybral návrat. Půjdeme?“