Introvertně otevírám sama sebe

Bořím zdi.
Postavila jsem si je kolem sama.
Z písku na pískovišti, kam sousedé chodili venčit psy. Z všeobecného vzdělání, které nám bylo servírováno na plátu s poznámkou: "Proč si nedáš, hlupáku? To je pro tebe dobrý." Ale vysvětlení, proč je to tak prospěšné, se nedostává. Z názorů, dohadů a polemik pronesených nad nedělním obědem u babičky.
Z hovorů zaslechnutých v jídelně. Ve třídě. Na ulici.
Slabé jsou základy zdí, kde se dostává pouze od jiných.
Stavím si proto klec. Tenké rámy mojí výchovy a průzory k pozorování okolního světa.
Žasnu.
Snad jednou budu létat.
Snad jednou zůstanou otevřené dveře.