Na skleničku

Vymluvila jsem se na povinnosti a odešla. Ve skutečnosti jsem ale utíkala, bylo to tak pro mě bezpečnější. Zůstávat v jeho přítomnosti – a postupně nad sebou ztrácet kontrolu, jak se krev v mých žilách promění v alkohol – by znamenalo propadat mu. Je až příliš snadné zachytit jeho pohled a usmát se.
Stejně tak je až příliš snadné splést si zamilovanost a adrenalin z toho, že můžete být odmítnuti. Takového omylu jsem se nehodlala dopustit.
Zastavil mě zvuk mého jména.
„Nenechám tě odejít bez pusy na dobrou noc.“
Můj žaludek se zhoupl, jako kdybych skočila do propasti.
Pak jsem se pozvracela.