Shlížet na asfalt, když mží, tvrdý a bez vnitřku. Blyštící se jako zřítelnice, teskný jako zastřené zrcadlo.
Co by se stalo, kdyby někdo tam dolů zavolal, nahlédl dovnitř? Dotápal by až k postavám, které kdys znával? K bezbarvým andělům s malátnýma očima, k těžkým andělům bez očí a s nedonošenými úsměvy? Slyšel by jejich slova, jež popadala na zem, protože je nebylo možné donést až k ústům? Dokázal by se dost upustit, zprůsvitnět, vplynout v zástup tence tekoucí do tmy?
Věřit v asfalt znamená neklesat, rovný, hladký a vyčištěný svět.
Kapky protrhávají hladinu oka. Nahoře mžiká studená záře městských světel.
Drabble jsem nepsala já, ale můj muž, který ze mne vytáhl moje přihlašovací heslo.
O víkendu jsem nebyla na internetu a v pondělí večer našla tohle.
Drabble je krásné, děkuji.
(Teď jsem zjistila, že systém nedovolí dát kachničku sama sobě :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Uf, tohle je... Hodně dobré
Profesor
Uf, tohle je... Hodně dobré drabble.
dechberoucí
Aries
dechberoucí
Úžasně poetické, i přes ten
Rya
Úžasně poetické, i přes ten tragický a bezútěšný rozměr.
Já kachničku...
Faob
... naštěstí dát mohu! Poezie asfaltu, pojatá vpravdě lyricky, má šmrnc, protože zajímavé obrazy, motivy, jazyk. Líbí.