Šermířský tanec

Stín zakryl modř jejích očí jako se bezmračná obloha zatahuje před blížící se bouří. Dech se zrychloval, zatímco mozek naopak přestával fungovat - každý zvuk, každý dotek, každé uklidňující slovo k ní doléhalo jako by z dálky, zamlžené a nejasné.
Mysl se topila ve stínech.
Pochybnosti, strach, nejistota.
Bojovaly ve tvaru neprůhledných temných figur; ladné pohyby tanečníků v rytmu neslyšitelné hudby - anebo hudbou bylo to hučení v uších? - se doplňovaly s ostrými výpady, které cítila v podobě palčivé bolesti po celém těle.
Chtěla pryč.
Potřebovala světlo, které by zahnalo stíny.
Místo toho však přišel jenom další výpad následovaný jejím zlomeným vzlykem.