Vyveď ze tmy svou černou ovečku

Nikdy jsem o ničem nepochyboval víc než o přijetí lékárníkova syna Rina do semináře. Kluka, jehož otec ve městě proslul jako sériovej travič. Kluka, kterýho jsem nesčetněkrát přistihl mluvit na někoho, kdo tam vůbec nebyl. Kluka s tak zvláštním pohledem na svět...
„Vážně nechceš převzít otcovu lékárnu?“
„Nechci, reverende.“
„Proč?“
„Rád bych se vyvaroval pokušení.“
„Bojíš se, že skončíš jako tvůj otec?“
„Spíš nechci kráčet ve stopách své matky.“
„Ta přece zemřela při porodu...?“
„To řekli vám. Mně včera dorazil dopis ze Salemu. Prý tam dělá ředitelku.“
„Chápu,“ vyrazil jsem ze sebe v záblesku děsivýho porozumění. „Uvidíme se v září.“