Je čas jít spát

"Procestovali jsme spolu celý svět. Poznám lásku, když jí vidím."
"Mýlíš se."
"Řekni... když jdeš večer spát, komu patří tvá poslední vzpomínka? Na koho celý den myslíš?"
Přemýšlela nad jeho slovy dlouho.
Ani po těch letech nemůže pochopit, jak to všechno věděl.
Jak si tím mohl být tak jistý.
"Nemůžeš usnout?"
"Ne... já... vzpomínala jsem."
"Kolikrát ti mám říkat, že je nesmysl hrabat se v minulosti?"
"Nemůžu si pomoc."
Veselý, bezstarostný smích.
Teplá hřejivá náruč.
Jemné pohlazení na tváři.
"Hloupé dráče... teď už spi. Potřebuješ spoustu síly, aby to naše mrně pořádně vyrostlo."
Spokojené zamručení.
Má pravdu.
Je čas spát.