Dar

Marjorie umřela na konci dubna. Zrovna kvetly třešně. Na pohřeb jsem nepřišel. Cítil jsem, že tam nepatřím. Vše jsem pozoroval zpovzdálí a doufal jsem, že si mě nevšimnou. Přál jsem si plakat, ale nedokázal jsem to. Nedovedl jsem pochopit, co se stalo. Přišlo mi, že její život uplynul v okamžiku. Najednou skončil. Nebylo nic.
Když se setmělo a vysvitly hvězdy, lehl jsem si na trávník vedle jejího hrobu. Vdechoval jsem vůni čerstvé hlíny a přál jsem si usnout. Usnout a už se nikdy nevzbudit. Stejně jako ona. Jenže takové štěstí jsem neměl. Smrtelnost byla dar. A já si ho nezasloužil.