Dlouhé umírání

"Víš, tati, nám je tě hrozně líto," milosrdenství z něj přímo kapalo, "možná se jen zbytečně trápíš!"
"Je to moje utrpení," odsekl prudce.
"Nemáš globální pohled, promiň," stiskl mu naléhavě ruku, "taky tu můžeš být věčně!"
"Nebudu, neboj!"

Zjevně se bál. Rozčileně přecházel po nemocničním pokoji.
"Přihlédni taky k naší situaci! Neber ohled jen na sebe!"
Ano, chápal, každá hodina jeho života něco stála. Neležel tu zadarmo. Ale stále to byly jeho našetřené prachy!
Až dojdou, podepíše.
"Tak mě zabij, chlapče!"
"Víš, že to nejde," vyhrkl rozčileně, "to bychom pak neviděli ani floka!"

Neuvidíš, máš pravdu, věděl.
Přežil je, navzdory.