Říkali mu makovice. Posmívali se mu, házeli to slovo po něm jako nadávku a on neměl sílu ji odrazit nazpět.
Házeli po něm nezralé makovice a smáli se. Z nějakého neznámého důvodu jim to přišlo šíleně vtipné. Házet makovice po makovici.
Uběhly roky. Řeklo by se, že to někam dotáhl - nějaká vysoká pozice, nějaká ta manželka, nějaký ten pěkný dům. A oni? Stále se smáli a on nechápal proč. V duchu se mu posmívali, ale žádný důvod nebyl natolik zřejmý, aby jej pochopil.
Přesto nakonec našel spřízněnou duši ve svém neštěstí.
Skryté tam, kde se mu všichni smáli.
Našel opium.
Přiznám se, že při psaní jsem trochu myslela na Göringa, ale jedná se spíše o lehce historicky inspirované drabble. :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Do je dost temné.
Faob
Ufky. Civilnost podání podtrhuje zlo posměvačů. Smutné ale.
Tyhle věci většinou temné
Wendyses
Tyhle věci většinou temné bývají. Děkuji za komentář! :)
Čekala jsem happyend.
Anita
Čekala jsem happyend.
Tohle nevypadá jako můj happyend.
...
Je to skvělé. Vlastně od tebe asi ten šťastný konec stejně v hloubi duše nečekám. Jo a - kač!
Já bych ti napsala happyend.
Wendyses
Já bych ti napsala happyend. U Isabellky. Obě víme, jak to s ní dopadá. A tak se ti dopředu omlouvám za všechny příští smutné konce a mrtvé postavy.
Ouvej. Napsané je to skvěle,
Erys
Ouvej. Napsané je to skvěle, ale bolí to.