Řekni, kde ty kytky jsou

Původně nechtěla bojovat. Ale začala jako maskot a už se vezla.
A teď byla unavená a sama. Dávno opuštěnou vesnicí na kraji Zóny se těžce vlekla. Přenocuje v místním hotelu a odpočine si. Pár dní ji postrádat nebudou.
Někdo odsud utíkal rychle. Uprostřed nějaké akce. Ve vstupní hale krabice, v nich papírové květy... čtyři červené okvětní lístky, černý střed.
Stovky květů.
Nevěděla, že jsou vlastně i pro ni.
Brala je do hrstí a vyhazovala do vzduchu.
Červená, červená, červená. Byla všude, točila se ve větru, točila se kolem ní a ona se točila kolem červené.
Přátelsky červená, ne jako krev.