Zastávka

Kdysi tady byl dům, jezírko a život.
Dnes je voda i v poledním slunci temná a nepřirozeně klidná. Z dřevěného můstku se s praskáním uvolní vodou a mechem prosáklé prkno a zmizí ve vodě. Po jezírku přeběhne jedna jediná vlnka. Polorozpadlý dům tiše ční nad jezírkem a nemá žádný odraz.
Mladá dvojice čarodějů si sedá do trávy. Princezna už popáté zkontroluje svému společníkovi ochranná kouzla.
„O mě se neboj,“ usměje se on.
Ona se dotkne země. Je zraněná, okradená a žalující. „Nebojím,“ řekne.
Chvíli oba mlčí.
„Viděli někdy člověka lhát?“
„Viděli někdy člověka?“ nadhodí on a nasadí si rukavice. „Půjdeme?“