Konec roku
„Můj nejlepší kamarád mě často přicházel navštěvovat. Bydlím v posledním patře vysokého domu, kam už nejezdí výtah a musí se po několika schodech až ke dveřím mého bytu. Bylo slyšet už zdálky, jak vybíhá po schodišti a pak vesele vyťukává na dveře morseovkou SOS. Vpadl dovnitř jako velká voda a hned se rozpovídal.
Včera umřel. Cítím smutek, o to více, že dnes je poslední den roku. Dívám se z okna na ohňostroje a po tváři mi teče slza. Nic už nebude jako dřív.
Do rachotu zvenku náhle zaslechnu na schodišti kroky. Pak klepání na dveře. Přestávám dýchat. Třikrát krátce a…“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ježis...! Docela mi to
Ježis...! Docela mi to vyrazilo dech... tak upřímná zpověď... panebože.
Krásně napsaný. Káč. A do oblíbených!
No třeba se doktoři spletli.
No třeba se doktoři spletli. Anebo taky ne...
Nespletli.
Nespletli.
Povedené.
Povedené.
Jejda!
Horor! Ani nevíš, jak jsi mě potěšila: a) hrozila nějaká osobní tragédie, když člověk opravdu neví, co k tomu říci; b) hrozila neosobní tragédie, kterých bylo už popsáno tolik, že se musí něčím vydělovat. A tif.eret? Bomba neromantika, pěkně rána doprostřed čela! Jsem rád, že Tě mám v oblíbených autorech...
Opravdu
moc děkuji za pochvalu.Potěšilo mě to.
:-)
lekla
lekla jsem se, když někdo zaťukal na mé okno. Vyděsila jsem se, když mi došlo, že bydlím v šestém patře.
P.S. po týdnu jsem zjistila strašnou věc - zapomněla jsem tě přidat k oblíbeným autorům, napraveno
Moc
Děkuji.
Šestá kachna
Páni. Fascinující!
Děkuji
všem za komentáře :-)