Spokojená

Někteří měli sklony ji litovat. Prý – chudinko, těžko budeš hledat ženicha, tady v horách, navíc bez věna…
Nesnášela jejich blahosklonnost.
Byla spokojená. Měla své muly, nebe nad hlavou a nejasnou vzpomínku na laskavého muže, který byl jejím otcem. Co víc si mohla přát? Jistě, strávil s ní jen krátký čas, ale to se stává.
Často měla chuť jim odseknout, musela se však krotit. Přese všechno byla jen obyčejnou dívkou. To ovšem platilo jen dole, v Údolí.
Na stezce nad propastí byla neomezenou vládkyní. Pravá dcera svého otce, odvážná. Tady ji poslouchali všichni. A ona se přímo královsky bavila jejich strachem.