Už když ho poprvé spatřila, do pokladny osudu přidala první peníz. Mince se sypaly, když kvůli němu (pro něj! z lásky!) zabila, ne jednou, ale nesčetněkrát. Bez výčitek propůjčila svou magii zločinu. Bez výčitek, z lásky! Ale jemu na ní nezáleželo.
Sebral jí všechno. Domov, otce, bratra, svobodu, hrdost i rozum. Bral, dokud bylo. Mince tiše padaly. Pak konečně odešel. Za jinou, nepoužitou, krásnou, růžolící. Ke svatbě přispěla zlatem, drahokamy, vonnými oleji, slonovinou. Šťastná to žena. Křičela, svíjela se v hořícím šatě. Pokladnice se naplnila.
Zatímco se na hradě slavila svatba, vydala Médea věno Smrti, jíž zaslíbila svoje – Iásonovy – děti.
Tak ještě jednou z té veselejší stránky mytologie.
Věno je zde značně metaforické, ale snad splňuji téma.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
brrr
gleti
tohle jsem nikdy nechápala, to už je mi milejší namyšlená husa Niobé.
Strašný příběh, zajímavé
Esclarte
Strašný příběh, zajímavé podobenství.
Ještě si pamatuju na deziluzi, když jsem tuhle pověst četla jako pohádku. A to to bylo ještě dost zmírněné tím, že se jemně zamlčela vražda dětí a zahubení nevěsty bylo jen tak zmíněno bez bližší specifikace...
Tragická Medea mě vždycky
Aries
Tragická Medea mě vždycky fascinovala
Veselejší? :-/ Zasloužil si
neviathiel
Veselejší? :-/ Zasloužil si on, ne chudák nic netušící nevěsta
To byla ironie :). Samozřejmě
Smrtijedka
To byla ironie :). Samozřejmě je to ta temná a temnější stránka. Ačkoli ona mytologie obecně není zrovna procházka růžovou zahradou.