Vdávání

Seděla jsem u spinetu, když mi otec oznámil, že po mojí potyčce s novou vychovatelkou už další hledat nebude. Pak dodal, že je načase mne provdat a moje radost pohasla.
„Potyčka? Madam Debrousse nedokáže přijmout logickou argumentaci!“
Moji pověst nevěsty začínaly ohrožovat klepy. Nebylo radno vybírat.
Otci byl obchodní talent vlastní: „Navíc dostane věnem čtyřicet pávů!“
Neměl pávy rád. Prý jen vřískají a kdyby měli aspoň dobré maso!
Ohlásili nás, ale princ nikde. Po chvíli trapného mlčení byl konečně nalezen. „V knihovně,“ vrtěl hlavou můj otec.
Objevil se bledý, ale hezký kluk. Vyplašený jako já.
„To půjde,“ usmála jsem se.